Typy tektitů
V roce 1900 vídeňský geolog Franz Eduard Suess ve své odborné monografii popsal zvláštní přírodní sklovité útvary, které pojmenoval „tektity“. Suess jako jeden z prvních poukázal na výjimečné vlastnosti těchto materiálů, které se chemickým složením i fyzikálními znaky liší od běžných vulkanických skel.
Název „tektit“ je odvozen z řeckého slova tektos, což znamená „tavený“, což odkazuje na jejich vznik: extrémním zahřátím a rychlým zchlazením vzniká jejich typická sklovitá struktura.
Tektity vznikají při dopadech velkých meteoritů. Při srážce dojde k natavení části zemského povrchu, roztavený materiál je vymrštěn do atmosféry, kde se za letu ochladí a ztuhne do malých sklovitých fragmentů.
- Prodej tektitů
Typy tektitů:
Tektity typu splash form
Typ splash form je nejčastější formou tektitů. Mezi jejich obvyklé tvary patří koule, kapky, disky, činky, tyčinky, čočky, válečky a jejich fragmenty. Jde o relativně malé tektity, jejichž hmotnost se pohybuje v řádu jednotek až desítek gramů, výjimečně dosahuje stovek gramů. Chemické složení tektitů typu splash form je v rámci jednotlivých kusů poměrně homogenní, avšak mezi různými částmi pádových polí se mohou vyskytovat odlišnosti. Pro tento typ tektitů je rovněž typické celkové vnitřní pnutí.
Na fotografii tektity typu splash form.
Tektity s ablačním lemem
Tektity s ablačním lemem se nacházejí v nejvzdálenějších oblastech pádového pole. Jedná se o podskupinu tektitů typu splash-form, která se vyskytuje výhradně v Austrálii. Typický je pro ně knoflíkový tvar, jenž vznikl už během letu tektitových tělísek. Po ztuhnutí se při průletu atmosférou směrem k Zemi tato tělíska sekundárně nataví a vzniká charakteristický ablační lem. Tělíska lze rozlišit na tzv. jádro a lem, které se někdy od sebe oddělí. Tektity s ablačním lemem jsou mezi sběrateli velmi ceněné.
Na foto: Tektit, australit s ablačním lemem. Průměr 20 mm a hmotnost 3,5 g. Autor: H. Raab (CC BY-SA 3.0)
Typ Muong Nong
Tektity typu Muong Nong popsal Lacroix v roce 1935. Jde o velké, nepravidelně tvarované a ostrohranné tektity, často vážící několik kilogramů. Tento typ nacházeli lidé nejhojněji v blízkosti vesnice Muang Nong v Laosu, podle které tento typ tektitů nese své označení. Mají vrstevnatou strukturu a jsou chemicky i strukturně různorodější než tektity typu splash form, často se střídáním světlých a tmavých vrstev.
Obsahují více těkavých látek, mají vyšší porozitu a často i inkluze lechatelieritu. Dále v nich bývají uzavřeniny jako zirkon (nejčastější), křemen, coesit, cristobalit, tridymit, chromit, rutil, monazit, korund a možná baddeleyit. Typické je, že neobsahují vnitřní pnutí.
Na foto: Indočínit typu Muong Nong. Lokalita: Meo Tribe, Laos, Rozměry: 198 x 90 x 44 mm, hmotnost 559,6 g
O typu Muong Nong se původně předpokládalo, že jde o rozpraskané kaluže skloviny vzniklé v těsné blízkosti místa dopadu velkého meteoritu. Dnes však převládá názor, že se jedná o fragmenty plochých kapek, jejichž hmotnost někdy přesahovala i 20 kg.
Na obr.: Tvary a typy tektitů, zdroj: http://earthsci.org/ , upravila Bc. Adéla Svatá.
Hmotnost tektitů
Hmotnost tektitů obvykle bývá několik málo až několik desítek gramů, výjimečně i přes jeden kilogram.
Největší vltavín nalezený u Slavic má při rozměrech 100 x 45 x 30 mm hmotnost 265,5 g.
Největší - nejtěžší tektity z Laosu váží 3200 g (typ Muong Nong), jiný celotvar od Muong Nong v Laosu vážil skoro 2000 g. Ale tak velké jsou vzácností. Obvykle váží nalezené kusy 3 g -5 g - 10 g - 20 g - 50 g.
Největší známý tektit z Filipín váží 1070 g, z Malajsie 750 g, z Jávy 400 g.
Podle G. Bakera váží nejtěžší australit 238 g; po doplnění chybějící části by se zvýšila jeho váha na 265 g. Jen dva nalezené australity váží přes 200 g.
Nejtěžší tektit z Pobřeží Slonoviny váží 350 g.
W. Easton z cínovcových náplavů ostrova Billiton uvádí nejtěžší tektit 225 g [1]
Zdroj: [1] Rudolf Rost, Základní chrakteristika tektitů, Říše hvězd, 1969
Naše nabídka tektitů na prodej.