Cerusit

Cerusit je sekundární minerál V. třídy (karbonáty), chemicky uhličitan olovnatý (PbCO3). Patří do kosočtverečné soustavy a je izotypní s aragonitem, se kterým sdílí podobnou krystalovou strukturu. Cerusit vyniká vysokým obsahem olova (až 78 %), což se projevuje značnou měrnou hmotností. V mineralogii je ceněn jako atraktivní sběratelský minerál.

Minerál cerusit v drúze narostlé na galenitu, dekorativní vzorek z Maroka.

Na foto: drúza krystalů cerusitu narostlých na galenitu, vzorek o velikosti 6 cm z lokality v Maroku

Původ názvu a historie

Název cerusit pochází z latinského slova cerussa, označujícího olovnatou bělobu. Minerál popsal v roce 1832 François Sulpice Beudant. Historicky byl cerusit využíván jako surovina pro výrobu bílých pigmentů a kosmetiky, od čehož se však upustilo kvůli toxicitě olova.

Minerální asociace cerusitu, galenitu a narůžovělého barytu na přírodním vzorku.

Na foto: krystaly cerusitu společně s černošedým galenitem a narůžovělým barytem

Vznik a geologické prostředí

Cerusit vzniká jako sekundární minerál v oxidačních zónách ložisek olova. Nejčastěji se tvoří přeměnou galenitu (PbS), a to jak na rudních žilách, tak ve vápencových ložiscích. V paragenetické posloupnosti bývá často jedním z posledních minerálů a velmi často narůstá přímo na galenitu. Je zároveň nejběžnějším produktem jeho zvětrávání a důležitým indikátorem oxidačních procesů v rudních ložiscích.

Minerální asociace cerusitu, galenitu a barytu, UV světlo zvýrazňuje žlutou a růžovou fluorescenci.

Na foto: pod UVA lampou (365nm) krystaly cerusitu svítí žlutě, zatímco baryt vykazuje slabou růžovou fluorescenci

Krystaly a vzhled

Cerusit je známý mimořádnou rozmanitostí krystalových tvarů – bylo popsáno více jak sto různých typů krystalů. Nejčastěji vytváří sloupcovité nebo tabulkovité krystaly, často zakončené dipyramidálními plochami. Typickým znakem je výrazné rýhování krystalových ploch, které napomáhá jeho identifikaci.

Cerusit s galenitem a narůžovělým barytem na vzorku.

Na foto: minerální asociace cerusitu, galenitu a narůžovělého barytu na klasickém vzorku z Maroka

Velmi časté jsou různé formy srůstů, zejména kontaktní a penetrační dvojčata. Zvláštní skupinu tvoří cyklická trojčata s pseudohexagonálním vzhledem, která patří mezi nejatraktivnější formy tohoto minerálu. Kromě jednotlivých krystalů se cerusit vyskytuje i v agregátech snopkovitého, paprsčitého nebo ledvinitého vzhledu, někdy také jako jemnozrnný či práškovitý materiál. Vzácně se může objevit i v krápníkovité formě.

Barevně je cerusit velmi variabilní – od bezbarvé a bílé přes šedou a žlutou až po zelenavé, modravé nebo téměř černé odstíny. Většinou je průsvitný až průhledný a vyznačuje se mastným až diamantovým leskem. Je poměrně křehký, má lasturnatý lom a bílý až šedobílý vryp.

Detail velkého krystalu cerusitu s galenitem a růžovým barytem na hornině.

Na foto: velký krystal cerusitu cca 1,2 cm na černošedém galenitu s růžovým barytem

Fluorescence

Některé vzorky cerusitu vykazují výraznou fluorescenci v ultrafialovém světle, nejčastěji v bílé až žluté barvě. Tato vlastnost však není pravidlem a závisí na přítomnosti stopových prvků a poruch v krystalové mřížce.

Velký cerusit pod UVA lampou žlutě fluoreskuje.

Na foto: velký cerusit jako na předchozím snímku, pod UVA světlem jasně žlutě fluoreskuje

Cerusit z Maroka

Mezi výrazně pěkné sběratelské vzorky patří nálezy cerusitu z Mibladen v oblasti Midelt v Maroku. Zdejší krystaly dosahují velikosti až několika centimetrů a vynikají vysokým leskem i dokonalým omezením. Cerusit zde často narůstá na galenitu a bývá doprovázen lupenitými krystaly barytu, což vytváří velmi estetické kombinace.

Typické znaky marockých cerusitů:

  • velké, dokonale vyvinuté krystaly
  • béžové až bezbarvé zbarvení,
  • výskyt na galenitu spolu s barytem,
  • estetické drúzy vhodné do sbírek.

Marocké vzorky cerusitu jsou také známé častou fluorescencí, obvykle žlutou, i když tato vlastnost není přítomná u všech kusů.

Výskyt v České republice

Na území Česka se cerusit vyskytuje především v historických olověných revírech. Nejznámější jsou lokality jako Stříbro, kde byly nalezeny krystaly až o velikosti několika centimetrů, dále Příbram, Oloví nebo Zlaté Hory. Menší, ale zajímavé výskyty jsou známé také z Harrachov, Moldava či Nová Ves u Rýmařova.

Významné světové lokality

Cerusit se nachází na mnoha nalezištích po celém světě, například:

  • Německo (Johanngeorgenstadt, Bad Ems),
  • Francie (Pontgibaud, Huelgoat),
  • Velká Británie (Leadhills),
  • Rusko (Ural),
  • Itálie (Sardinie),
  • Afrika (Kongo, Namibie – Tsumeb),
  • USA (Colorado, Nové Mexiko),
  • Austrálie (Broken Hill, Dundas).

Význam a využití

Cerusit je důležitým indikátorem geochemických procesů v oxidačních zónách ložisek olova a zároveň patří mezi esteticky velmi ceněné minerály. Historické využití jako zdroj bílého pigmentu bylo opuštěno kvůli zdravotním rizikům spojeným s olovem.

Povlak drobných krystalů cerusitu na galenitu, detail minerálního vzorku.

Na foto: jemné krystaly cerusitu tvořící povlak na černošedém galenitu

Vystavení ve sbírce a bezpečnost

Při běžném vystavení ve sbírce je cerusit zcela bezpečný. Obsahuje ale olovo, proto doporučujeme manipulovat s ním s rozvahou, nevdechovat prach, po kontaktu si umýt ruce.

Cerusit je vyhledáván především jako sběratelský minerál vysoké kvality, dále jako zajímavý UV minerál s výraznou fluorescencí nebo jako studijní ukázka pro mineralogy a geology.