Fulgurit "zkamenělý blesk"

Fulgurit neboli bleskovec je přírodní sklovitý útvar vznikající v důsledku úderu blesku do písku, půdy nebo horniny. Název pocházející z latinského slova "fulgur" = blesk, blýskat. V případě pouštních oblastí (nebo např. pláží) elektrický výboj blesku ve zlomku vteřiny způsobí v místě úderu okamžité roztavení a spečení jednotlivých zrn písku. Výsledkem bývá nejčastěji vznik dutého kanálu vyplněného sklovitou taveninou, který sleduje dráhu blesku.

Prodej fulguritů.

Fulgurit - zkamenělý blesk z Alžíru o délce 38 mm a hmotnosti 2,9 g, přírodní.

Na foto: fulgurit z Alžíru, délka 38 mm, hmotnost: 2,9 g

Tyto přírodní skleněné trubice, často nazývané "zkamenělé blesky" (angl. "fossilized lightning"), mohou dosahovat délky až několika metrů a směrem do hloubky se postupně zužují. Jejich vnitřní stěny jsou pokryty vrstvou sklovité hmoty, zatímco vnější povrch nese stopy částečně natavených písečných zrn paprsčitě se rozbíhajících od středu.

Bleskovec s dutinou po úderu blesku, útvar fulgurit.

Na foto: fulgurit  o velikosti 38 mm a hmotnosti 2,6 g s poměrně velkou dutinou (kanálkem), níže detail

Detail kanálku po úderu blesku ve fulguritu, přírodní zkamenělý blesk z Alžíru.

Na foto: detail kanálku po úderu blesku

Fulgurity jsou poměrně křehké a snadno se lámou. Tato vlastnost ztěžuje sběr větších exemplářů, což se odráží na jejich ceně.

Tvar a barva fulguritů

Fulgurity se vyznačují velkou rozmanitostí tvarů a struktur. Tyto útvary často vykazují fraktální podobnost a měřítkovou invarianci (neměnnost), což znamená, že jejich složitá architektura se opakuje na makroskopické i mikroskopické úrovni.

Různé fulgurity - bleskovce

Barva fulguritu je také různorodá, od bezbarvé přes šedé, okrové, tmavě hnědé až po černé nebo i zelené odstíny. Tato barevná rozmanitost je dána přítomností různých minerálních příměsí obsažených v místě úderu blesku.

Detail fulguritu

fulgurit-typ-1-zkamenely-blesk-detail

Na foto: detail jednoho kanálku z fulguritu, průměr zlomu 10 mm.

Klasifikace fulguritu

Fulgurity řadíme mezi tzv. šokově metamorfované horniny a rozlišujeme je na několik typů, v závislosti na tom, kam blesk udeřil.

Typ I - Písečné fulgurity

Nejběžnějším typem jsou fulgurity vzniklé v písčitém prostředí, označované jako "typ I". Tyto útvary mají charakteristickou rourkovitou strukturu s centrální dutinou, která může být částečně zborcená.

Výběr tvarově podobných fulguritů s kanálkem vedeným skrz celou trubičku.

Na foto: výběr tvarově podobných fulguritů, kanálek vede přes celý fulgurit tvaru malé trubičky

Typ II - Půdní fulgurity

Fulgurity typu II se vytvářejí v různorodých půdních substrátech, od jílovitých po štěrkovité. Jejich tvar může být trubicovitý, rozvětvený, bublinatý nebo nepravidelný, často s kombinací těchto struktur. Složení těchto útvarů závisí na minerálním složení původní půdy.

Typ III - Vápenaté fulgurity

Tento typ fulguritu vzniká v sedimentech bohatých na vápník.

Typ IV - Skalní fulgurity

Při dopadu blesku do pevných hornin (např. pískovcových skal) se někdy vytváří tzv. skalní fulgurity.

"Horolezci či přírodovědci, kteří poměrně často pozorují údery blesku do skal, popisují, že blesk se buď vybije jakousi koronou kopírující povrch skály, anebo kus skály prostě urazí, aniž by po sobě zanechal natavenou horninu." Václav Cílek, zdroj: časopis Vesmír

Typ V - Vyvržené fulgurity

Poslední kategorií jsou takzvané "exogenní fulgurity" nebo "vyvržené fulgurity". Ty vykazují známky vyvržení (např. kapkovitý tvar) z místa dopadu blesku a složením jsou příbuzné fulguritům typu II a IV.

Historické zmínky o fulguritu

Ačkoliv skutečná podstata těchto skleněných útvarů byla odhalena až na počátku 19. století, zmínky o jejich existenci se objevují již v dávných dobách. Perští učenci Avicenna a Al-Biruni ve svých dílech popisovali záhadné skleněné útvary, aniž by však znali jejich pravý původ. V následujících staletích byly fulgurity často mylně považovány za produkty podzemních požárů a byly jim připisovány léčivé účinky.

Přírodní fulgurity o velikosti 2 až 4 cm, vzniklé po úderu blesku.

Na foto: fulgurity o velikostech 2 až 4 cm

Teprve v roce 1805 zemědělec Hentzen a mineralog Johann Karl Wilhelm Voigt správně identifikovali souvislost mezi fulgurity a údery blesků do země. O dvanáct let později pak mineralog Karl Gustav Fiedler toto zjištění komplexně zdokumentoval a publikoval.

Fulgurity, geologická zajímavost a kuriozita, vhodná do každé geologické sbírky. Blesky v pozadí.

Fulgurity jsou geologickou zajímavostí a přírodní kuriozitou, která nemůže chybět v žádné geologické sbírce.

Podívejte se naši nabídku písečných fulguritů z Alžírské pouště.