Obrův chodník Giants Causeway
Obrův chodník, známý v angličtině jako Giant’s Causeway, je jedním z nejznámějších geologických útvarů na britských ostrovech. Tento přírodní fenomén se nachází na severovýchodním pobřeží Severního Irska v hrabství Antrim a od roku 1986 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Každý rok přiláká statisíce návštěvníků, kteří obdivují jeho neuvěřitelně pravidelné čedičové sloupy.
Původ a geologický vývoj
Obrův chodník vznikl před přibližně 50 až 60 miliony let během, kdy byla tato oblast součástí rozsáhlé sopečné aktivity. Jak láva pomalu chladla a tuhla, začala se smršťovat. V lávovém tělese se tak vytvořily pukliny, které se šířily dolů, a výsledkem jsou dnes známé polygonální sloupy. Většina z nich má šestiboký tvar, i když lze nalézt i sloupy se čtyřmi, pěti, sedmi nebo osmi stěnami.
Jak vzniká pravidelný tvar sloupů
Pravidelné tvary sloupů jsou výsledkem fyzikálního procesu, který se nazývá sloupcová odlučnost. Při pomalém chladnutí lávy dochází k rovnoměrnému smršťování materiálu, což vede ke vzniku sítě polygonálních trhlin. Některé sloupy Obrova chodníku jsou vysoké až 12 metrů a průměr sloupů se pohybuje kolem 30 až 60 centimetrů.
Složení horniny a mineralogie
Z mineralogického hlediska se jedná o jemnozrnný čedič (bazalt), což je vyvřelá magmatická hornina s nízkým obsahem křemíku a vyšším zastoupením železa a hořčíku. Hlavními minerály jsou plagioklas (většinou labradorit), pyroxeny (augit) a olivín. Díky rychlému chladnutí lávy nedochází k výraznému růstu krystalů, proto má čedič typicky tmavou, často černou až tmavě šedou barvu.
Legenda o obřím staviteli
Obrův chodník je obestřen i bohatou mytologií. Podle irské legendy jej postavil obr Finn McCool, aby mohl přejít přes moře do Skotska a utkat se se svým skotským protějškem Benandonnerem. Když Finn zjistil, jak je jeho soupeř obrovský, vzdal se souboje a chodník byl zničen, aby Benandonner nemohl přejít zpět do Irska. Zajímavé je, že na opačné straně Severního kanálu, na ostrově Staffa ve Skotsku, lze nalézt podobné čedičové sloupy, což legendu o propojeném chodníku ještě více oživuje.
Podobnost s Panskou skálou a Devils Tower
Obrův chodník má geologické sourozence i jinde ve světě – například naši Panskou skálu u Kamenického Šenova a monumentální Ďáblovu věž (Devils Tower) v USA. Tyto útvary spojuje stejný princip vzniku: sloupcová odlučnost čedičových nebo fonolitových hornin, kdy láva nebo magma po vychladnutí popraská do pravidelných polygonálních sloupů. Panská skála, někdy přezdívaná „Varhany“, je menším příkladem tohoto jevu – čedičové sloupy zde dosahují několika metrů výšky a vznikly z mladší sopečné činnosti (před asi 30 miliony let). Naopak Ďáblova věž ve Wyomingu je mnohem starší než Obrův chodník, s odhadovaným stářím kolem 50 milionů let, podobně jako Obrův chodník, ale je tvořena fonolitem a vznikla hluboko pod povrchem jako magmatické jádro sopky, které bylo později obnaženo erozí. Rozdíly jsou i ve velikosti: zatímco sloupy Panské skály mají průměr kolem 20–40 centimetrů, sloupy Devils Tower mohou dosahovat několika metrů v průměru a celá věž ční do výšky přes 260 metrů nad okolní terén.
Nejčastější otázky (FAQ)
Kde se Obrův chodník nachází?
Na severovýchodním pobřeží Severního Irska v hrabství Antrim.
Jak staré jsou čedičové sloupy?
Vznikly před přibližně 50–60 miliony lety.
Z jaké horniny jsou sloupy tvořeny?
Jedná se o čedič (bazalt), jemnozrnnou vyvřelou horninu.
Proč mají sloupy pravidelný tvar?
Pravidelnost je výsledkem pomalého chlazení lávy a smršťování, které vytváří polygonální praskliny.
Jak vysoké mohou být sloupy?
Některé sloupy dosahují výšky až 12 metrů.
Je místo volně přístupné?
Ano, samotný útvar je zdarma přístupný veřejnosti, ale návštěvnické centrum se vstupným nabízí další služby.
