Jantar, zlato severu

Jantar je fosilizovaná pryskyřice některých stromů stará nejčastěji 25 až 40 milionů let. Tyto zkamenělé pryskyřice jsou uloženy v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Průměrné složení jantaru je 78 % C, 10 % H a 11 % O a často i malé podíly síry a popelovin. Význačná je tu kyselina jantarová C4H6O4 v množství 3 – 8 %.

Víceméně z tradice je řazen mezi minerály. Tvrdost: 2 až 3, hustota: 1 g/cm3 až 1,1 g/cm3, teplota tání: 287 až 375 °C, nekrystalický (amorfní), lesk matný nebo pryskyřičný, lom má lasturnatý, částečně rozpustný v alkoholu, éteru aj. rozpouštědlech. Třením se stává elektricky nabitým. Jantar je také výborný izolátor. Snadno hoří a příjemně pryskyřičně voní. Sicilský jantar modravě fluoreskuje. Mezi další fyzikální vlastnosti jantaru patří skutečnost, že je křehký a nápadně lehký. Potopí se ve sladké čisté vodě, ale plave na hladině mořské vody.

Valounek leštěného jantaru - kopálu z Madagaskaru s inkluzemi.

Mladý jantar (kopál) z Madagaskaru.

Vyskytuje v přírodních deformovaných formách, jako jsou výplně v trhlinách stromů, krápníky, kapky, hlízy, valouny a zrna. Objevené formy vnitřních přírodních odlitků jantaru nám podávají důkaz o existenci pravěkých stromů nepředstavitelných rozměrů. Některé kusy jantaru váží 2-3 kg, největší známý kus váží 9,75 kg. [1]

Další podrobné informace o jantaru, naleznete na stránkách www.fosilie-shop.cz 

Valchovit, neudorfit a muckit

Co tam nenaleznete, jsou informace o valchovitu, neudorfitu a muckitu (naše fosilní pryskyřice). Úryvek z článku o jantaru z knihy Drahé kameny kolem nás, vám tyto informace zprostředkuje.

Barevná škála baltského jantaru.

Úryvek z knihy:

Jantaru jsou velmi podobné naše fosilní pryskyřice křídového stáří, voskově žlutý valchovit (podle obce Valchova), neudorfit (Nová Ves u Moravské Třebové), bledě žlutý stejně jako muckit (pojmenovaný podle důlního Mucka). Další naleziště jsou Hřebeč, Březina, Obora, Chrudichromy a Skutíčko. Tyto fosilní pryskyřice vynikají poutavou barvou. Zpracovávají se jen místně jako přívěsky nebo jiné ozdoby.

Mikroskopickým pozorováním se zjistilo, že valchovit se liší od ostatních našich křídových fosilních pryskyřic přítomností velkého množství mikroskopických bublinek vzduchu, které jej činí makroskopicky neprůhledným. Neudorfit je charakterizován přítomností 2,45-3,19 % síry, která může pocházet z pyritu a dostat se do vzorku při zvětrávání tohoto nerostu. Podobně jako u baltského jantaru i naše křídové pryskyřice při zvětrávání tmavnou. Jsou-li vystaveny slunečnímu záření nebo jsou-li zahřívány, tmavnou do červenohnědého tónu. Elementární analýzy těchto vzorků svědčí o poklesu obsahu vodíku (dehydrogenace). Tmavé pryskyřice je třeba brát jako zvětralý oxidovaný materiál. Fosilní pryskyřice českého křídového útvaru pocházejí zřejmě z rostlin čeledi Araucariaceae a mají velmi podobné nebo shodné chemické složení.

Tři náramky z rekonstruovaného baltského jantaru na sobě.

Na foto: náramky z Baltského jantaru

Jantar a jemu příbuzné pryskyřičné hmoty byly předmětem mnoha vědeckých výzkumů, a přesto až dodnes není jejich chemický charakter do všech podrobností objasněn. Víme tolik, že po chemické stránce pryskyřice obsahují téměř výhradně isoprenoidní sloučeniny, nejčastěji polymery vzniklé z diterpenických sloučenin, např. z kyseliny abietové nebo komunové. Do základního polymeru jsou agregovány monomerní terpenoidy a produkty zvětrávání.

Není jistě bez zajímavosti, že to byl právě známý jáchymovský lékař, mineralog a montanista Georgius Agricola, vlastním jménem Jiří Bauer (1494-1555), který z jantaru při svých pokusech odvodil kyselinu jantarovou. Dnes víme, že nezvětralé vzorky jantaru v přírodním stavu kyselinu jantarovou nemívají a kyselinu zpravidla obsahují až navětralé vzorky.

mineraly-jantar-valchovit-hrebec-u-svitav-8cm

Valchovit - Hřebeč u Svitav, cca 8 cm

Zdroj:

[1]  Jantar - fosilní pryskyřice nebo kámen?
Kniha: Drahé kameny kolem nás - Vladimír Bouška, Jiří Kouřimský