Křišťál jako minerál nebo sklo? Podívejme se na toto problematické označení podrobněji.
Slovem křišťál se označuje jak minerál (drahý kámen), tak i druh skla.
Příběh, který byl pro mě impulzem k napsání tohoto článku: Paní navštívila náš obchod s minerály a ptala se po křišťálu. Ukázal jsem jí tedy některé drúzy a krystaly přírodního křišťálu. U nich nebyla spokojena s čistotou. Vystavil jsem jí na pult tedy broušené křišťály, ty už se jí líbily, ale po dotazu na cenu její zájem opadl :-) Ona přece hledá něco jako harmonizační kapku (Feng Shui) z křišťálu, s tím, že na internetu ji lze koupit za 49 Kč. Po informaci, že se jedná o olovnaté sklo a to v nabídce nemáme, se paní urazila a se slovy, že teda na internetu podle mě všichni lžou, z obchodu odešla. Podle mě nelžou, ale jen někdy neříkají celou pravdu.
Křišťál jako drahý kámen
Křišťál je bezbarvý minerál, čirý křemen tedy oxid křemičitý. Často se vyskytuje ve formě krystalů a jejich srostlic (drúz). Na Mohsově stupnici tvrdosti dosahuje hodnot 6,5-7,5 a křišťálem lze tedy rýpat do skla. Slovo křišťál pochází z řeckého výrazu Krustallos – led. Při objevení bezbarvého minerálu připomínajícího led se tento výraz na kámen rychle přenesl a označení křišťál, jako bezbarvé, čiré odrůdy křemene nám zůstalo dodnes.
Křišťál byl však znám už dlouho před řeckou civilizací. Již v neolitu lidé používali úlomků křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Od pradávna byl křišťál obestřen různými pověstmi a byly mu přisuzovány léčivé účinky. Proto se z něj vyráběly předměty související s magií. Známá jsou křišťálová kyvadla nebo věštecké koule. S uměním tento minerál opracovávat stoupala i jeho obliba. Číše nebo džbány vybroušené z křišťálu si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší lidé té doby.
Nabídka přírodního křišťálu na e-shopu.
Právě cenová nedostupnost plynoucí z nesnadné opracovatelnosti vedla ke snaze získat podobný materiál snadněji. Povedlo se to až na přelomu středověku a novověku v Muranu, malém ostrově poblíž Benátek. Až v té době se bavíme o sklu, které bylo označováno jako křišťál. Do té doby bylo sklo zbarvené a téměř vždy mělo nazelenalý odstín. Objev jak vyráběli v Muranu sklo bezbarvé, bylo dlouhou dobu tajemstvím. Přesto se tato informace časem dostala na svět a tím se odstartovala masová výroba čistého, bílého skla po celé Evropě.
Křišťál jako označení skla
Označením skla jako "křišťál" myslíme dnes olovnaté sklo. Obsah olova nutný k tomuto označení se mění podle předpisů konkrétní země. Podle pravidel Evropského společenství je skleněné zboží, obsahující méně než 4 % oxidu olovnatého, definováno jako "sklo", skleněné zboží s obsahem olova větším než 10% je "křišťál" a sklo s obsahem olova větším než 30 % je označeno jako "vysoce olovnatý křišťál". Naopak v USA stačí 1 % olova a sklo je kvalifikováno jako křišťál. V Čechách je to spíše otázka významu slov a termín křišťál lze použít pro jakékoliv vytříbené, vysoce kvalitní sklo. Olovnatým křišťálem se potom rozumí křišťál mající více než 24 % oxidu olovnatého. A proč se olovo do skla přidává? Olovo změkčuje sklo, a tím je snadnější jeho broušení. Olovo také způsobuje, že sklo láme světlo, takže paprsky světla procházejí sklem do duhových barev.
Jsou Swarovski Elements z křišťálu?
Ano, ALE!
Slovo křišťál nese v tomto případě označení druhu skla a ne minerálu. Řada lidí je přesvědčena, že křišťály Swarovski jsou přírodní kameny a jejich lesku a hry barev je docíleno speciálním broušením. Musím vás zklamat, jedná se o sklo a to konkrétně sklo olovnaté. Swarovski "křišťál" obsahuje až 32 % olova. To mu zaručuje maximální čirost a dokonalé optické vlastnosti. Pro perfektní duhový lesk se používají chemické kovové nátěry. Mimochodem, přesné složení skla je dodnes přísně střeženým tajemstvím.
Nepopírám, že je to sklo krásné a precizně opracované! Kvůli jeho vysoké oblibě se tak dnes můžeme setkat se širokou nabídkou stříbrných, a dokonce i zlatých šperků s vlepenými sklíčky Swarovski.
Swarovski křišťál ve stříbře.