Ilmenit

Ilmenit je černý až ocelově šedý oxid železa a titanu s chemickým vzorcem FeTiO₃. Patří k nejdůležitějším titanovým minerálům a představuje hlavní rudu titanu, ze které se průmyslově získává oxid titaničitý (TiO₂). Tento oxid se používá především jako bílý pigment v barvách, plastech, papíru a kosmetice. Minerál byl pojmenován podle Ilmenských hor u města Miass v jižním Uralu v Rusku, kde byl poprvé popsán roku 1827. Název zavedl ruský mineralog A. Kupffer. Ilmenit se nejčastěji vyskytuje v zrnité nebo masivní formě. Dokonale vyvinuté krystaly jsou poměrně vzácné.

Na foto: šedý krystal ilmenitu z pohoří Baltistan v Pákistánu

Vlastnosti

Tvrdost ilmenitu se pohybuje mezi 5 a 6 podle Mohse. Hustota bývá 4,7–4,8 g/cm³. Barva je černá až ocelově šedá, vryp černý až hnědočerný, lesk kovový až polokovový. Minerál je neprůhledný, křehký, bez výrazné štěpnosti, s nerovným až lasturovým lomem. Je slabě magnetický, což napomáhá jeho odlišení od jiných oxidů železa.

Praktický význam

Ilmenit je základní průmyslovou surovinou pro výrobu oxidu titaničitého. Oxid titaničitý je ceněn pro svou vysokou bělost a stabilitu. Menší část ilmenitu se používá při výrobě svařovacích obalů a v některých speciálních metalurgických procesech.

Na foto: krystal ilmenitu o šířce 8 mm z lokality Mont Saint-Hilaire, Québec, Kanada; Autor: Modris Baum

Rozpoznání a záměny

Vzhledem ke kovovému lesku může být ilmenit zaměněn s magnetitem nebo hematitem. Od magnetitu se odlišuje slabší magnetičností, od hematitu pak tmavším vrypem a vyšší hustotou. V horninách se často objevují směsi nebo přeměny mezi těmito minerály.

Zvětrávání a vzhled sbírkových vzorků

Na povrchu ilmenit snadno zvětrává a přeměňuje se na leukozen, světlejší materiál bohatý na TiO₂. Čerstvé vzorky mají kovový lesk, ale při dlouhodobém vystavení vlhkosti šednou nebo hnědnou. Sbírkové exempláře je proto vhodné uchovávat v suchu a čistit opatrně, aby nedošlo k narušení křehkého povrchu.