Turmalíny

Termín turmalín označuje skupinu strukturně blízkých minerálů, s komplikovaným chemickým vzorcem. Jedná se o nejsložitější silikáty v přírodě a jejich určení není snadné. Označení "turmalín" se tak běžně používá i v odborných textech pro nedostatečně určené minerály.

Na foto: Elbait var. rubelit z lokality Pala v Kalifornii, USA; velikost vzorku cca 8 cm

Název je odvozen od sinhálského "tura malí" = kámen přitahující popel. Zahříváním (nebo třením) se konce krystalů turmalínu nabíjejí opačným elektrickým nábojem a přitahují k sobě částečky prachu a popela.

Barvy turmalínu

Turmalín se vyskytuje v široké škále barev. Běžné jsou dvoubarevné a vícebarevné krystaly. Nejčastěji jsou turmalíny černé, hnědé, dále tmavozelené, tmavomodré, popřípadě růžové, červené, světle zelené, světle modré aj.

Turmalín nemá protivníka v zonální barevnosti a kontrastu sytých barev (např. zelená-červená, modrá-žlutá atd.) v jednom jediném krystalu. Ať se jedná o pásy barev napříč podélné osy krystalu či koncentrické zóny na příčném řezu.

Na foto: příčný řez turmalínem z Madagaskaru, cca 6 cm

Mezi minerály se turmalínu blíží co do barevné variability pouze jediný nerost, nemající ovšem kvality drahokamu a tím je fluorit. [1]

Na foto: Elbait var. verdelit z Mount Mica; Maine, USA; velikost vzorku cca 10 cm

Minerály skupiny turmalínu

GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:

1. Elbaity
2. Dravity
3. Uvity
4. Skoryly
5. Liddicoatity

Ty se mezi sebou všelijak mísí, takže správné přiřazení vzorku turmalínu ke konkrétnímu druhu je většinou možné až po důkladné chemické analýze, a to podle převládající složky. Chemické složení turmalínu se často měnilo během jeho růstu. Turmalíny běžně mívají jiné chemické složení uprostřed krystalu a jiné na jeho okrajích, popřípadě se liší chemické složení na koncích sloupcovitého krystalu a v prostřední části sloupce. Nejrozšířenějšími turmalíny jsou skoryl, dravit a elbait. Dokonale se mezi sebou mísí skoryl s dravitem (tzv. řada skoryl-dravitová) a skoryl s elbaitem (řada skoryl-elbaitová). [2]

Podle chemického složení rozlišujeme 37 druhů turmalínů (formule koncových členů) uznaných IMA (2022). 

Na foto: Velké krystaly elbaitu na křemeni, velikost vzorku cca 20 cm z lokality Pala Chief, Kalifornie, USA

Elbaity

Elbaity, pojmenované podle ostrova Elba v Itálii, tvoří nejširší skupinu turmalínů. Patří mezi ně nejznámější a nejoblíbenější šperkařské kameny, často hlubokých barev a vysoké kvality krystalů. Elbait se vyskytuje v mnoha barvách. Pro jeho barevné odrůdy byly navrženy speciální názvy, které se nakonec tak rozšířily, že v současné době jsou používanější než vlastní termín elbait (v seznamu níže jsou tyto názvy rozlišeny kurzívou).

• Elbait
• Rubelit
• Indigolit
• Verdelit
• Achroit
• Melounový turmalín (elbait i liddicoatit)
• Paraíba
• Olenit
• Rossmanit

Melounový turmalín

Velmi oblíbený je melounový turmalín (především elbait, fluor-elbait nebo liddicoatit). Jedná se o koncentricky barevně zónovanou odrůdu turmalínu s růžovo-červeným vnitřkem a zeleným okrajem, připomínající slupku vodního melounu. Příčné řezy těchto turmalínů jsou velmi ceněné a využití naleznou zejména ve špercích.

Na foto: Melounový turmalín, řez krystalem elbaitu z Dunton Mine, USA

Atraktivním příkladem melounových turmalínových šperků je nádherná brož (1969, zlato, melounový turmalín, diamanty) od Andrewa Grimy, která je součástí sbírky Kim Klostermanové. 

Na foto: Zmiňovaná brož od Andrewa Grimy; autor fotografie: Tony Walsh.

Turmalín Paraíba

Obchodním názvem „turmalín Paraíba“ nebo jen „paraíba“ jsou označovány elbaity zelené, zelenavě modré až modré barvy z dolu São José da Batalha v brazilském státě Paraíba; označení „paraiba“ je však užíváno i v případě elbaitů obdobných barev pocházejících z Mosambiku [3]

Olenit

Růžový až bezbarvý olenit je pojmenovaný podle typové lokality u obce Olenek, Sibiř, Rusko.

Dravity

Dravit, hořčíkem bohatý turmalín, tvoří přechody se skorylem a s dalším turmalínem uvitem. Dravity barví hlavně sodík, hořčík a hliník. Obvykle je hnědý až hnědočerný. Vzniká hlavně v přeměněných dolomitech, v některých tmavých vyvřelinách, některých pegmatitech a občas také ve svorech.

• Dravit
• Chromdravit
• Vanadiumdravit

Uvity

Uvity zbarvuje vápník, hořčík a hliník a vznikají ve vápencích a dolomitech. Často se mísí s dravity. Tato odrůda se podobá dravitům a často se s nimi mísí. Uvity ale tvoří spíše krátké a tabulkové krystaly. Mívá různé barvy, ale nepatří k nejbroušenějším kamenům. Z Myanmaru pocházejí syté zelené krystaly, ze Srí Lanky zlatohnědé valouny.

• Uvit
• Savana
• Feruvit

Skoryly

Skoryl (schorl) je obvykle černý a zcela neprůhledný, může být i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Je nejběžnějším druhem turmalínu. Turmalín skoryl-dravitové řady může představovat až 95 % veškerého turmalínu na světě.

Na foto: Skoryl z Brazílie, velikost vzorku 5,3 cm; hmotnost 119 g

Turmalíny skoryl-dravitové řady se vyskytují v pegmatitech, ale jsou přítomny i v některých žulách, rulách a svorech. Na území ČR je skoryl hojně přítomen v pegmatitech Českomoravské vrchoviny (např. Bory a Cyrilov u Velkého Meziříčí, Rožná u Bystřice nad Pernštejnem) a také na Písecku. [3]

• Skoryl
• Buergerit
• Foitit
• Magneziofoitit
• Povondrait

Povondrait je pojmenovaný na počest českého mineraloga Pavla Povondry, za jeho rozsáhlou práci o chemii turmalínové skupiny. Povondrait obsahuje poměrně značné množství draslíku. Typová lokalita se nachází v Bolívii.

Na foto: Krystal černého skorylu s akvamarínem, Shigar, Pákistán

Liddicoatity

Tato odrůda je bohatá na vápník, lithium a hliník. Nachází se v žulových vyvřelinách a nabízí širokou škálu barev.

• Liddicoatit

Turmalín vlastnosti

• Tvrdost: 7 – 7,5 dle Mohse
• Hustota: 2,9–3,2 g/cm³
• Štěpnost: nedokonalá podle {1011}
• Lom: lasturnatý, nerovný.
• Barva: různá, podle odrůdy, i vícebarevné.
• Lesk: skelný
• Průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy)
• Vryp: bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy
• Složení: variabilní, nestálé
• V kyselinách nerozpustný.
• Pyroelektrický a piezoelektrický.
• Křehký

Fotografie turmalínů

Na foto: turmalín cca 50cm, Capelina, Brazílie

Na foto: cca 40 cm velký vzorek turmalínu Krasny Chikoy, Rusko

Na foto: záhněda, turmalín a albit, Santa rosa mine, Brazílie, sbírka Mario Pauwels; velikost vzorku cca 12 cm

Na foto: turmalín na albitu, Rusko.

Na foto: turmalín, Malkhan, Transbajkal, Rusko

Na foto: broušené kameny elbaitu var. rubelit; rozměry: 6 x 4 mm; úprava: zahřívání; země původu: Brazílie

Zdroj a citace:

[1] Martin Bohatý, Časopis minerál 3/1995 str. 153
[2] Dalibor Velebil - Geologie, mineralogie, historie dolování
[3] Jiří Zimák - Základy gemologie (drahé kameny) str. 338