Petrologie

Petrologie (odvozená z řeckých slov petra = kámen a logos = znalost) je oblastí geologie, která se zabývá vznikem, složením, vlastnostmi a výskytem hornin. Zkoumá litosféru, kamenný obal Země. Má úzký vztah k mineralogii. Minerály, které tvoří horniny, se nazývají minerály horninotvorné. Nezabývá se půdou, která je doménou pedologie.

Prodej tromlovaných kamenů.

Rozdělení petrologie

• Petrografie se soustředí na popis hornin, zejména jejich mineralogického složení, textury a struktury. Využívá často mikroskopickou analýzu pro detailní charakteristiku hornin.
• Systematická petrologie se zabývá klasifikací hornin a jejich zařazením do petrologického systému. Toto zařazení vychází především z chemického složení, mineralogického obsahu a geneze hornin.
• Petrogeneze se věnuje studiu vzniku a vývoje hornin v čase. Zkoumá geologické procesy, které vedly k jejich vzniku, včetně podmínek prostředí, teploty, tlaku a tektonických vlivů.
• Petrochemie se specializuje na chemickou analýzu hornin a jejich složek. Pomocí různých analytických metod zjišťuje např. zastoupení hlavních a stopových prvků, což pomáhá objasnit původ a vývoj hornin.
• Strukturní petrologie se zaměřuje na studium vnitřních struktur hornin, jako jsou vrstevnatost, foliace, lineace či deformace minerálů, které mohou vypovídat o tektonickém vývoji horninového tělesa.
• Experimentální petrologie provádí laboratorní simulace geologických procesů, zejména krystalizace tavenin. Pomáhá porozumět podmínkám, za nichž vznikají různé horninové typy.
• Mechanika hornin zkoumá mechanické a fyzikální vlastnosti hornin, jako je pevnost, pružnost nebo plasticita. Tyto poznatky jsou důležité například pro inženýrskou geologii, hornictví a stavebnictví.

Petrologie, rozlišuje horniny na:

• Vyvřelé (magmatické) horniny vznikají krystalizací magmatu. Dělí se podle místa a rychlosti tuhnutí:
  • Hlubinné (plutonické) horniny tuhnou pomalu hluboko pod zemským povrchem, což umožňuje vznik velkých minerálních zrn. Typickým příkladem je žula.
  • Žilné (neptunické) horniny vznikají v menší hloubce, obvykle ve žilách, a mají střední velikost zrn. Termín neptunické je zastaralý a nepřesný, dnes se běžněji používá označení „žilné“.
  • Výlevné (vulkanické) horniny tuhnou rychle na zemském povrchu, často po sopečné erupci, a mají jemnozrnnou až sklovitou strukturu. Typickým příkladem je čedič nebo ryolit.
• Usazené (sedimentární) horniny vznikají ukládáním a zpevňováním úlomků jiných hornin, zbytků organismů nebo chemickým vysrážením z roztoků. Dále se dělí na klastické, chemogenní a organogenní.
• Přeměněné (metamorfované) horniny vznikají přeměnou (metamorfózou) původních hornin v důsledku vysokého tlaku, teploty nebo chemicky aktivních fluid. Tato přeměna může zásadně změnit strukturu a minerální složení horniny.

Význam petrologie

Petrologie má široké uplatnění v mnoha oblastech geologie i dalších přírodních a technických věd. Důležitou roli hraje zejména v ložiskové geologii, kde napomáhá při vyhledávání a charakterizaci ložisek nerostných surovin, ropných a plynných polí a dalších geologických zdrojů. Díky analýze složení, struktury a vzniku hornin lze například odhadnout přítomnost kovonosných rud nebo vyhodnotit potenciál daného území pro těžbu.

Petrologie zároveň přispívá k pochopení geodynamických procesů, které probíhají v zemské kůře a svrchním plášti. Studium hornin a jejich změn v čase poskytuje informace o tektonických pohybech, vulkanické činnosti a příčinách zemětřesení. V širším kontextu tak petrologie pomáhá rekonstruovat geologickou historii Země a predikovat budoucí geologické jevy.

Prodej tromlovaných kamenů.

##PRODUCT-WIDGETS-26890##