Není křišťál jako křišťál
Je křišťál minerál, nebo sklo? Podívejme se na toto často matoucí označení podrobněji.
Slovo křišťál se běžně používá ve dvou významech - jako označení přírodního minerálu (drahého kamene), konkrétně čiré odrůdy křemene, a zároveň i pro druh vysoce kvalitního skla, často olovnatého, používaného například pro výrobu luxusních sklenic, lustrů nebo dekorací.
Impuls k napsání článku: Do našeho obchodu s minerály zavítala paní, která se zajímala o křišťál. Ukázal jsem jí drúzy a krystaly přírodního křišťálu. Nebyla však spokojená s jejich "čistotou". Poté jsem jí předložil broušené exempláře – ty už se jí líbily, ale cena ji odradila. Sdělila, že hledá něco jako harmonizační kapku pro Feng Shui, kterou prý na internetu viděla za 49 Kč.
Vysvětlil jsem jí, že se v takovém případě jedná o olovnaté sklo, nikoli o přírodní křišťál, a že tento typ zboží v nabídce nemáme. Paní se urazila a odešla s tím, že "na internetu podle mě všichni lžou". Podle mého názoru nelžou – jen někdy neříkají celou pravdu.
Křišťál jako drahý kámen
Křišťál je bezbarvá, čirá odrůda křemene, tedy oxidu křemičitého (SiO2). Často se vyskytuje ve formě dobře vyvinutých krystalů nebo jejich srostlic, tzv. drúz. Na Mohsově stupnici tvrdosti dosahuje hodnot 6,5 až 7,5, což znamená, že jím lze rýpat do skla.
Název „křišťál“ pochází z řeckého slova krýstallos, které znamená led. Když byl tento bezbarvý minerál poprvé nalezen, svým vzhledem připomínal zmrzlou vodu, a tak se původní označení rychle přeneslo právě na něj. Termín „křišťál“ ve smyslu čiré odrůdy křemene se dochoval až do dnešní doby.
Křišťál byl lidem znám již dlouho před vznikem řecké civilizace. Už v období neolitu využívali lidé úlomky křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Od pradávna byl tento minerál opředen nejrůznějšími pověstmi a připisovaly se mu léčivé účinky. Vyráběly se z něj proto předměty spojené s magií – například křišťálová kyvadla či věštecké koule. S rozvojem umění jeho opracování rostla i jeho obliba. Číše nebo džbány vybroušené z křišťálu si tehdy mohli dovolit pouze ti nejbohatší.
Na foto: Velký pohár vybroušený z přírodního křišťálu ze sbírky Přírodovědného muzea ve Vídni, výška cca 25 cm
Právě cenová nedostupnost přírodního křišťálu, způsobená jeho obtížným opracováním, vedla ke snaze získat podobný materiál snadněji. To se podařilo až na přelomu středověku a novověku na ostrově Murano poblíž Benátek. Právě tehdy se začalo mluvit o skle, které bylo označováno jako „křišťál“. Do té doby bylo sklo běžně zbarvené, většinou se zelenavým nádechem. Tajemství výroby bezbarvého skla, které se v Muranu podařilo objevit, bylo dlouho přísně střeženo. Nakonec však tato znalost pronikla do světa a odstartovala masovou výrobu čirého, „křišťálového“ skla po celé Evropě.
Nabídka přírodního křišťálu na e-shopu.
Křišťál jako označení skla
Označením „křišťál“ dnes obvykle rozumíme olovnaté sklo. Množství oxidu olovnatého potřebné k tomu, aby sklo mohlo být takto označeno, se liší podle předpisů jednotlivých zemí. Podle pravidel Evropské unie je skleněný výrobek s obsahem méně než 4 % oxidu olovnatého klasifikován jednoduše jako „sklo“. Pokud obsahuje více než 10 % olova, označuje se jako „křišťál“, a při obsahu vyšším než 30 % jako „vysoce olovnatý křišťál“.
V USA je norma odlišná – stačí, aby sklo obsahovalo alespoň 1 % oxidu olovnatého, a může být označeno jako křišťál. V Česku se však označení „křišťál“ používá spíše ve významu kvalitního, vytříbeného skla obecně. Termín „olovnatý křišťál“ se zde obvykle vztahuje na sklo s obsahem více než 24 % oxidu olovnatého.
A proč se vlastně olovo do skla přidává? Oxid olovnatý změkčuje sklo, což usnadňuje jeho broušení. Zároveň zvyšuje jeho optické vlastnosti – sklo pak intenzivněji láme světlo a vytváří duhové záblesky (tzv. disperzi).
Jsou Swarovski Elements z křišťálu?
Ano, ale s důležitým upřesněním!
Označení „křišťál“ v tomto případě neoznačuje přírodní minerál, ale druh vysoce kvalitního skla. Mnoho lidí se mylně domnívá, že křišťály Swarovski jsou přírodní kameny a že jejich lesk a barevná hra jsou výsledkem pouze precizního broušení. Musím vás však zklamat – jde o olovnaté sklo, které obsahuje až 32 % oxidu olovnatého. Díky tomu dosahuje výjimečné čirosti a vynikajících optických vlastností. Pro dosažení výrazného duhového efektu se navíc používají speciální chemické kovové nátěry.
Swarovski křišťál ve stříbře.
To však nijak nesnižuje estetickou hodnotu těchto výrobků – jedná se o krásné a precizně opracované sklo. Vzhledem k jejich oblibě se často setkáváme se šperky ze stříbra nebo dokonce ze zlata, do nichž jsou Swarovski kameny vlepeny. Mimochodem, přesné složení skla Swarovski je dodnes přísně střeženým obchodním tajemstvím.