Lesk u minerálů a drahých kamenů

Jednou z vlastností, které nám pomáhají určit minerál je i lesk. Ačkoli není tak často využíván jako jiné vlastnosti (např. habitus, barva, vryp, hustota apod.), má v popisu minerálu své pevné místo. Lesk je schopnost povrchu odrážet dopadající světlo. Vzniká odrazem světla od krystalových nebo štěpných ploch nerostů.

Na fotografii řízeně rekrystalovaný a oxidovaný bismut s výrazným kovovým leskem. Podobné vzorky naleznete zde: Naše nabídka bizmutu.

Intenzita lesku je tím vyšší, čím více dopadajícího světla se od plochy odrazí. Na různých plochách jednoho krystalu se může světlo odrážet s rozdílnou intenzitou. Lesk se měří pomocí speciálního přístroje zvaného fotometr. Výsledkem měření je procentuální údaj vyjadřující poměr mezi dopadajícím a odraženým světlem z leštěné plochy minerálu. Broušením a leštěním kamene se lesk zvyšuje.

Kovový lesk

Kovový lesk je charakteristický pro neprůhledné (opakní) minerály, které odrážejí většinu dopadajícího světla, čímž získávají typický jasný a zrcadlový vzhled. Tento druh lesku je běžný u ryzích kovů, jako je zlato a stříbro, a rovněž u většiny sulfidů, například pyritu (tzv. „kočičí zlato“) nebo galenitu. Kovový lesk se však vyskytuje i u některých oxidů, například u magnetitu.

Na foto: kovový lesk na vzorku pyritu.

Polokovový lesk

Polokovový lesk je charakteristický pro některé neprůhledné (opakní) minerály, které sice odrážejí světlo, ale v menší míře než minerály s typickým kovovým leskem. Povrch těchto minerálů působí méně zrcadlově a často má matnější, lehce sametový vzhled. Tento typ lesku se vyskytuje především u některých oxidů, jako je hematit nebo wolframit, které mají vysokou odrazivost, ale zároveň i určitou míru rozptylu světla. Polokovový lesk tak představuje přechod mezi kovovým a matným leskem.

Na foto: polokovový lesk na hematitu z Maroka.

Nekovový lesk

Nekovový lesk je charakteristický pro průsvitné až průhledné minerály. Tento typ lesku se vyskytuje u většiny nerostů a je velmi rozmanitý. Intenzita a kvalita lesku závisí na fyzikálních vlastnostech minerálu, zejména na jeho struktuře a indexu lomu světla. Právě z těchto důvodů se nekovový lesk dále dělí na několik podtypů, které přesněji vystihují vizuální vjem povrchu minerálu.

Diamantový lesk je mimořádně intenzivní a brilantní, objevuje se u průhledných minerálů s velmi vysokým indexem lomu, jako je diamant, sfalerit nebo síra.

Skelný lesk připomíná vzhled obyčejného skla a je nejběžnějším typem nekovového lesku. Vyskytuje se například u křemene, kalcitu, fluoritu nebo živců.

Perleťový lesk vzniká na štěpných plochách minerálů, kde se světlo rozkládá (interferuje) a zároveň láme. Tento efekt je běžný u minerálů jako sádrovec, slídy nebo mastek, kde díky vnitřní struktuře dochází k úplnému odrazu světla na tenkých trhlinkách.

Matně voskový lesk, připomínající vzhled vosku, lze pozorovat například u opálu.

Hedvábný lesk je typický pro vláknité nebo paprsčité agregáty, jako je azbest či sádrovec, a připomíná lesk přírodního hedvábí.

Mastný lesk, jak název napovídá, působí dojmem mastného nebo olejovitého povrchu. Vyskytuje se například u mastku, apatitu nebo síry.

Matný lesk je velmi slabý a difuzní, prakticky bez lesku. Typický je pro minerály s nízkým indexem lomu, například pro zemité agregáty jako kaolinit.

Na foto: skelný lesk u křišťálu.