Obsidián, sopečné sklo
Obsidián je přírodní vulkanické sklo, které vzniká utuhnutím vysoce viskózní lávy (s velkou koncentrací oxidu křemičitého). Nejčastěji má černou, hnědou, šedou a červenou barvu. Někdy se barvy mísí, jindy opalizují nebo se stříbřitě lesknou.
Prodej obsidiánu.
- Jak vznikl název obsidián
- Barva obsidiánu
- Stříbrný obsidián
- Duhový obsidián
- Vločkový obsidián
- Mahagonový obsidián
- Apačské slzy
- Marekanit
- Obsidián jako drahý kámen
- Obsidiánové zrcadlo
- Vlastnosti obsidiánu
- Esoterické vlastnosti a účinky
- Lasturnatý lom obsidiánu
- Obsidiánový útes v Yellowstone
Čerstvě rozbitý obsidián má nejostřejší hrany ze všech známých přírodních i umělých materiálů. Této vlastnosti si všimli lidé už ve starší době kamenné a podobně jako pazourek ho využívali k výrobě řezných nástrojů.
Na foto: Černý obsidián z Brazílie
Všechny obsidiány mají svůj unikátní "chemický podpis". Z různých sopek, ale i z různých lávových proudů jedné sopky se obsidiány od sebe liší barvou, chemickým složením i stupněm krystalizace. Díky tomu můžeme vysledovat původ jednotlivých kusů až k jejich lokalitám vzniku (jsou-li známy).
Složení obsidiánu se v průběhu času mění (obsidián zvětrává) v závislosti na teplotě a dostupné vodě. Najít obsidián starší než 20 mil. let je velmi těžké a v geologických záznamech neexistuje žádný obsidián starší období křídy.
Jak vznikl název obsidián
Mezi lety 77-79 n. l. publikoval římský přírodovědec Plinius starší Přírodopis (Naturalis Historia)a v jedné z částí spisu se zabývá sklem. Plinius zde zmínil následující:
"Mezi různé druhy skla můžeme počítat také obsianské sklo, látku velmi podobnou kameni, který Obsius objevil v Etiopii. Kámen je velmi tmavé barvy a někdy průhledný, ale tmavý a bývá použit na nástěnná zrcadla, odrážel stín namísto obrazu."
Z termínu "obsianus lapis" tedy "Obsiusův kámen" vzniklo postupně pojmenování pro všechna přirozeně vytvořená vulkanická skla - obsidiány.
Barva obsidiánu
Typicky má obsidián tmavou barvu, a to v širokém spektru od černé, šedé, či červené a hnědé. Vzácně může být žlutý, oranžový, zelený nebo i modrý. Zbarvení obsidiánu způsobují příměsi a inkluze. Červenou barvu obsidiánu dodává hematit Fe2O3 a černou magnetit Fe3O4. Chemický vzorec obsidiánu lze vyjádřit jako 65 – 75 % SiO2 + Fe3O4, MgO. Čím méně je oxidu železa, tím je obsidián průzračnější a světlejší.
Jestliže krystalizace minerálů, které vyvolávají zbarvení, probíhá v době, kdy láva ještě proudí, pak lze vidět v utuhlém obsidiánu množství barevných pruhů, v nichž je zachycen směr proudění žhavé taveniny.
Stříbrný obsidián
Stříbrné obsidiány pocházejí z nejsvrchnější části lávových proudů, které jsou prosyceny velkým množstvím malých bublinek, které z rychle tuhnoucí lávy nestačily odejít a zůstaly v obsidiánu zakonzervovány. Zpětně to umožňuje studovat složení vulkanických plynů při jeho vzniku. Kromě bublinek sopečných plynů se na stříbrném efektu obsidiánu podílejí i další příměsi obsažené v tavenině. Díky nim může být odlesk různě zabarvený.
Na foto: Efektní stříbrný lesk na tromlovaných kamenech obsidiánu.
Stříbrný obsidián je vhodnou surovinou na výrobu ozdobných předmětů. Mexičtí indiáni vyráběli a dosud vyrábějí ze stříbrného obsidiánu amulety, náramky a náhrdelníky.
Duhový obsidián
Opravdu nádherné jsou obsidiány duhové. Jejich jednotlivé vrstvy hrají všemi možnými barvami. Rozvrstvení barev do pásů využívají šikovní brusiči, kteří dokáží vykouzlit opravdu fantaskní vzory s nádhernou paletou barev. Dříve se předpokládalo, že za zářivě barevné pruhy připomínající duhovou olejovou skvrnu, jsou zodpovědné bubliny zachyceného vzduchu seřazené do vrstev. V současnosti již víme, že tuto hru barev způsobují inkluze magnetitových nanočástic (Nadin, 2007).
Na foto: Obsidián s vícebarevnou iridiscencí způsobenou inkluzemi nanočástic hematitu.
Téměř všechen výjimečně zbarvený materiál na trhu pochází z dolu La Revoltosa, Jalisco, Mexiko. Na jiných lokalitách byl duhový efekt též zaznamenaný, ale obsidiány z Jalisca vynikají nade všemi.
Vločkový obsidián
Obsidián je v geologických měřítkách nestabilní a pomalu krystalizuje. Typické "sněhové vločky" vznikají v místech počátku krystalizace. Jedná se o radiální shluky bílých nebo šedých krystalů cristobalitu, což je vysokoteplotní forma oxidu křemičitého (polymorf křemene).
Na foto: Tromlované kameny vločkového obsidiánu o velikosti 2 - 3 cm
Vločkový, též sněžný nebo obláčkový obsidián je neobyčejně pěkný a bývá zpravidla zpracován na ozdobné předměty.
Na foto: Po vybroušení a vyleštění krystalické inkluze cristobalitu připomínají "sněhové vločky ".
Mahagonový obsidián
Nejčastější barevnou kombinací obsidiánu je obsidián červeno-hnědo-černý. Takový obsidián nazýváme "mahagonovým". Červenou barvu kamene způsobuje minerál hematit a černou magnetit.
Na foto: Typický vzor mahagonového obsidiánu v kombinaci červeno hnědá - černá
Vzácné barvy obsidiánu
Obsidián se vzácně vyskytuje žlutý, oranžový, zelený nebo modrý. Modrý obsidián patří mezi nejvzácnější.
Apačské slzy
"Apačské slzy“ jsou kulovité útvary obsidiánového skla vznikající při jeho zvětrávání. V dopadajícím světle se jeví jako černé a neprůhledné, avšak v procházejícím světle bývají průsvitné a někdy obsahují jemné proužky.
Apačské slzy se nacházejí jak volně, tak i zarostlé v šedobílém ryolitu (perlitu), kde přežily proces obsidiánového zvětrávání. Nejznámější naleziště apačských slz je poblíž Superioru, Pioneer District v Arizoně.
Na foto: Apačská slza v mateční hornině ryolitu (perlit). Rozměry celého vzorku 44 x 40 x 27 mm; hmotnost: 54 g.
Název „Apačská slza“ pochází z legendy kmene Apačů: V 70. letech 19. století bojovalo v Arizoně na hoře s výhledem na dnešní Superior asi 75 Apačů s americkou kavalerií. Apačští válečníci na koních čelili porážce, ale než aby zemřeli rukou vojáků nebo padli do zajetí, vrhli se prý vstříc smrti z útesu. Když se o tragédii dozvěděly manželky a rodiny válečníků, plakaly a jejich slzy se po dopadu na zem změnily v kámen.
Na foto: Vlevo apačská slza v perlitu a vpravo volná
Marekanit
Marekanit je název pro kouřově hnědé až černé perlitické obsidiány z povodí řeky Marekanky u Ochotska na Sibiři. Název se používá i pro některé obsidiány z Mexika.
Obsidián jako drahý kámen
Obsidián se snadno řeže a po vyleštění má vysoký skelný lesk. To ho předurčuje pro výrobu ozdobných předmětů a šperků. Z dokonale průhledných kamenů se zhotovují fasetové výbrusy, zejména stupňovce a obsidiány s krásným přecházejícím třpytem jsou vhodné k výrobě kabošonů. Obsidián se často zasazuje do stříbra, což mu poskytuje atraktivní kontrast k jeho tmavé barvě. Všestrannost obsidiánu umožňuje jeho tvarování do široké škály šperků, jako jsou korálky pro náramky a náhrdelníky, kabošony pro přívěsky a prsteny nebo vyřezávané kusy, které se používají pro přívěsky a další předměty. [1]
Černý obsidián se často používá jako podkladový materiál pro opálové doublety a triplety. Svojí tmavou barvou vytváří vhodné pozadí, které kontrastuje s ohněm opálu.
Obsidiánové zrcadlo
Vysoce reflexní povrch obsidiánu posloužil jako raný typ zrcadla. Nejstarší taková zrcadla byla nalezena v turecké Anatolii a jsou stará osm tisíciletí. V současné době jsou obsidiánová zrcadla nejčastěji spojována s okultismem, meditací a ke vstupu do jiných úrovní vědomí.
Na foto: Obsidiánové zrcadlo známého učence a okultisty Johna Dee. Nyní vystaveno v Britském muzeu. Hmotnost: 881,95 gramů; Průměr: 18,4 cm; Výška: 22 cm. Autor: roseandsigil (CC BY 2.0)
Vlastnosti obsidiánu
- Chemický vzorec: 65 - 75 % SiO2 + MgO, Fe3O4
- Složení: sopečné sklo s malým obsahem vody (do 0,5%).
- Krystalový systém: amorfní
- Mohsova tvrdost: 5,0 - 5,5
- Hustota: 2,4 g/cm³
- Lom: lasturnatý
- Výskyt: v přírodě bývá na okrajích těles výlevných hornin nebo jako součást výplně dutin.
Obsidián se tvoří dvěma způsoby:
- velmi rychlé ochlazení lávy při styku s vodou nebo vzduchem
- ochlazení lávy s vysokou viskozitou (nejčastější vznik obsidiánu)
Obsidián nacházíme ve formě amorfního skla, což znamená, že atomy křemíku a kyslíku nejsou uspořádány v pravidelné opakující se (krystalické) mřížce. Obsidián netvoří krystaly, má tvrdost 5,0 - 5,5 dle Mohse a lze snadno leštit a provádět na něm rytiny. Postrádá houževnatost, při nárazu se snadno zlomí nebo odštípne. Pozor! Střepy obsidiánu jsou velmi ostré a nebezpečně zraňují.
Hustota obsidiánu je 2,4 g/cm³, což je o něco lehčí než okenní sklo, které má hustotu 2,5 g/cm³. Typické olovnaté křišťálové sklo má hustotu kolem 3,1 g/cm³ a vysoce olovnaté sklo může být přes 4,0 g/cm³, nebo dokonce až 5,9 g/cm³.
Esoterické vlastnosti a účinky obsidiánu
V některých kulturách se obsidián používá jako rituální nástroj nebo amulet k ochraně a odvracení negativní energie. Posiluje prý sebedůvěru, sebevědomí a podporuje logické myšlení. Dále se uvádí, že obsidián chrání před depresí. Více o jeho přisuzovaných účincích a vlastnostech se dočtete v článku: Obsidián - mocný ochranný kámen
Lasturnatý lom obsidiánu
Typickým poznávacím znakem obsidiánu je jeho ostrý lasturnatý lom. Ostří z obsidiánu je tenčí a ostřejší než nejlepší chirurgická ocel, viz foto níže. V kontrolovaných studiích byl výkon obsidiánových čepelí stejný nebo lepší než výkon chirurgické oceli.
Pod rastrovacím elektronovým mikroskopem je vidět, že i nejostřejší ocel na mikroskopické úrovni se ve srovnání s ostřím z obsidiánu jeví jako tupá. Obsidiánové ostří má na šířku 30 angstromů (1 angstrom = 10⁻¹⁰ m).Většina žiletek pro domácnosti má 300 až 600 angstromů.
Obsidiánové skalpely nejsou v současné době (2022) schváleny Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Jejich nevýhodou je, že jsou křehké a náchylné k rozbití, pokud na ně působí laterální síly. Je nepravděpodobné, že by někdy byly široce používány.
Obsidiánový útes v Yellowstone
Slavnou lokalitou v Severní Americe je Obsidian Cliff v Yellowstone, Wyoming. Jedná se o pleistocénně starý lávový proud s chemismem ryolitu. Horniny sahají hlavně od černě zbarveného ryolitového obsidiánu až po částečně odskelněný obsidián.
Na foto: Obsidian Cliff v Yellowstone, Wyoming; zdroj: Národní park Yellowstone
Zdroj, citace a další informace:
Naše nabídka obsidiánu.