Více
    Registrace
    Domů / Atlas kamenů / Síra

    Síra

    Síra je v přírodě poměrně hojně zastoupený nekovový chemický prvek žluté barvy s chemickou značkou S. Je poměrně reaktivní (přímo se slučuje se všemi prvky kromě vzácných plynů, dusíku, telluru, jodu, iridia, platiny a zlata). Síra byla známa již v dávnověku a např. ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. Jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky se síra používá dodnes.

    Přírodní žlutá síra - minerál, nerost.

    Na foto: síra, Polsko, cca 6 cm

    Síra má charakteristickou sytě žlutou barvou, která může přecházet do nazelenalých odstínů. V přírodě se vyskytuje v různých formách – od práškovitých a houbovitých agregátů přes jemnozrnné a celistvé masy až po tenké povlaky a krápníky. Nejvíce obdivované jsou však její dokonale vyvinuté krystaly, které tvoří nádherné drúzy s výrazným skelným leskem a vysokou průsvitností. Tento lesk se uplatňuje nejen na krystalových plochách, ale i na lomných plochách, které mohou být lasturnaté či nerovné.

    Síra se vyznačuje nízkou tepelnou vodivostí, což způsobuje, že se při zahřátí, například teplem lidské ruky, snadno štípe a praská. Křehkost jejích krystalů je dalším rysem, který ovlivňuje jejich zachování v přírodě. Přesto se v dutinách sirných ložisek často nacházejí impozantní krystaly, jež okouzlují svou světle žlutou až medově hnědožlutou barvou. Jejich povrch se vyznačuje intenzivním diamantovým leskem, který umocňuje celkový estetický dojem.

    Velké žluté krystaly síry ze Sicílie, detail vzorku minerálu o velikosti 14cm.

    Na foto: velké krystaly síry ze Sicílie, velikost vzorku výřezu fotografie 14 cm.

    Síra se často vyskytuje ve spojení s dalšími krystalickými formami, jako jsou kalcit, aragonit, celestin nebo sádrovec. Společně vytvářejí fascinující mineralogické kompozice, v nichž se síra objevuje v podobě bohatých drúz nebo jemných povlaků.

    Krystaly síry jsou nejčastěji dipyramidální a hrubě tabulkovité. Práškovité, zrnité, ledvinité a zemité agregáty, výplně, nálety, krápníky.

    Původ síry je vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par; sedimentární – tzv. síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách; druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách; biogenní - produkt činnosti mikroorganismů.

    Přírodní sirné útvary v Dallolu tvořené minerálními usazeninami a krystaly.

    Na foto: sirné útvary v Dallolu.

    Vlastnosti síry

    Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá, lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.

    Optické vlastnosti: Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé. Lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.

    Síra hoří na vzduchu modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého SO2 a v malém množství i oxidu sírového SO3.

    Fotografie - síra

    Žlutá síra usazená na čirém selenitu s výrazným leskem

    Velký vzorek žlutých krystalů síry ze Sicílie o přibližné velikosti 40 cm.

    Na foto nahoře: síra - Sicílie (cca 40 cm) a dole (cca 25 cm)

    Výrazně žluté krystaly síry ve velkém sicilském vzorku o velikosti 25 cm.

    Varování: síra je hořlavá tuhá látka. Bezpečnostní oznámení: H228 Hořlavá tuhá látka. P210 Chraňte před teplem / jiskrami / otevřeným plamenem / horkými povrchy. Zákaz kouření. Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc. Při styku s kůží omývejte mýdlem a velkým množstvím vody. Konzultujte s lékařem. Skladujte na chladném místě. Nádoby se sírou skladujte dobře uzavřené na suchém, dobře větraném místě.