Síra

Síra je v přírodě poměrně hojně zastoupený nekovový chemický prvek žluté barvy s chemickou značkou S. Je poměrně reaktivní (přímo se slučuje se všemi prvky kromě vzácných plynů, dusíku, telluru, jodu, iridia, platiny a zlata). Síra byla známa již v dávnověku a např. ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. Jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky se síra používá dodnes.

Na foto: síra, Polsko, cca 6 cm

Síra má charakteristickou sytě žlutou barvou, která může přecházet do nazelenalých odstínů. V přírodě se vyskytuje v různých formách – od práškovitých a houbovitých agregátů přes jemnozrnné a celistvé masy až po tenké povlaky a krápníky. Nejvíce obdivované jsou však její dokonale vyvinuté krystaly, které tvoří nádherné drúzy s výrazným skelným leskem a vysokou průsvitností. Tento lesk se uplatňuje nejen na krystalových plochách, ale i na lomných plochách, které mohou být lasturnaté či nerovné.

Síra se vyznačuje nízkou tepelnou vodivostí, což způsobuje, že se při zahřátí, například teplem lidské ruky, snadno štípe a praská. Křehkost jejích krystalů je dalším rysem, který ovlivňuje jejich zachování v přírodě. Přesto se v dutinách sirných ložisek často nacházejí impozantní krystaly, jež okouzlují svou světle žlutou až medově hnědožlutou barvou. Jejich povrch se vyznačuje intenzivním diamantovým leskem, který umocňuje celkový estetický dojem.

Na foto: velké krystaly síry ze Sicílie, velikost vzorku výřezu fotografie 16 cm.

Síra se často vyskytuje ve spojení s dalšími krystalickými formami, jako jsou kalcit, aragonit, celestin nebo sádrovec. Společně vytvářejí fascinující mineralogické kompozice, v nichž se síra objevuje v podobě bohatých drúz nebo jemných povlaků.

Krystaly síry jsou nejčastěji dipyramidální a hrubě tabulkovité. Práškovité, zrnité, ledvinité a zemité agregáty, výplně, nálety, krápníky.

Původ síry je vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par; sedimentární – tzv. síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách; druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách; biogenní - produkt činnosti mikroorganismů.

Na foto: sirné útvary v Dallolu.

Vlastnosti síry

Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá, lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.

Optické vlastnosti: Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé. Lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.

Síra hoří na vzduchu modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého SO₂ a v malém množství i oxidu sírového SO₃.

Fotografie - síra

Na foto nahoře: síra - Sicílie (cca 40 cm) a dole (cca 25 cm)

Varování: síra je hořlavá tuhá látka. Bezpečnostní oznámení: H228 Hořlavá tuhá látka. P210 Chraňte před teplem / jiskrami / otevřeným plamenem / horkými povrchy. Zákaz kouření. Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc. Při styku s kůží omývejte mýdlem a velkým množstvím vody. Konzultujte s lékařem. Skladujte na chladném místě. Nádoby se sírou skladujte dobře uzavřené na suchém, dobře větraném místě.