Slída, muskovit, biotit a další...

Muskovit, biotit, lepidolit a fuchsit - pod pojmem slída se skrývá více než 30 minerálů této skupiny, která patří mezi významné horninotvorné minerály. Celkové zastoupení slíd v zemské kůře činí přibližně 3,8 %, přičemž nejčastějšími zástupci jsou muskovit a biotit.

Naše nabídka několika druhů slídy.

Na foto: muskovit z Brazílie, cca 5 cm

Všechny slídy mají podobné chemické složení, které lze vyjádřit vzorcem:

X₂Y_4-6Z₈O₂₀(OH,F)₄

kde:

• X je nejčastěji draslík (K), ale může být zastoupen také sodíkem (Na), vápníkem (Ca) a zřídka baryem (Ba), rubidiem (Rb) nebo cesiem (Cs).
• Y může být hliník (Al), hořčík (Mg), železo (Fe) nebo zřídka mangan (Mn), chrom (Cr), titan (Ti), lithium (Li), a další prvky.
• Z je převážně křemík (Si) nebo hliník (Al), ale může být i trojmocné železo (Fe3+) nebo titan (Ti).

Slídy se dělí na dioktahedrické (Y = 4) a trioktaedrické (Y = 6). Pokud je na pozici X ion draslíku (K) nebo sodíku (Na), označuje se jako pravá slída, pokud je na pozici X vápník (Ca), označuje se jako křehká slída.

Nejznámější pravou slídou je muskovit (světlá slída, kočičí stříbro).

Muskovit

Muskovit je stříbřitě bílý nerost, který může mít slabý nažloutlý či nazelenalý nádech v závislosti na podmínkách vzniku a příměsích. Nejčastěji se vyskytuje v žule, krystalických břidlicích a svorech, kde tvoří výrazné lupenité agregáty. Krystaly muskovitu se štěpí na tenké, průhledné až průsvitné lupeny, které mohou dosahovat značných rozměrů a vyznačují se pružností i vysokou ohebností. Díky své nevodivosti, nehořlavosti a velmi vysoké teplotě tavení se muskovit v minulosti využíval jako výplň oken i žáruvzdorných okének pecí a také v elektrotechnice a průmyslu, například jako izolační materiál.

Na foto: muskovit z Brazílie, cca 6 cm

Biotit

Biotit má vynikající dokonalou štěpnost podle plochy (001), což znamená, že se snadno rozpadá na tenké, pružné lupeny. Patří mezi základní horninotvorné minerály a je velmi běžný ve většině vyvřelých, metamorfovaných i některých sedimentárních hornin. Jeho temně hnědá až černá barva je podmíněna vysokým obsahem železa a hořčíku.

Lepidolit

Lepidolit patří mezi světlé slídy a vyskytuje se v pegmatitových žilách s vysokým obsahem lithia. Poprvé byl objeven a popsán v roce 1792 na české lokalitě Hradisko u Rožné na Vysočině. Jeho barva se pohybuje od růžové a fialové až po šedavou.

Z hlediska krystalové struktury je lepidolit monoklinický minerál s typickou štěpností odpovídající slídám, a proto se snadno štípe na tenké plátky. Tento jev se odráží i v jeho názvu, který pochází z řeckého lepidos – „šupina“.

Na foto: lepidolit z Brazílie - Minas Gerais, cca 4 cm

Lepidolit se těží v různých částech světa, přičemž nejvýznamnější ložiska se nacházejí v Brazílii, USA, na Madagaskaru a v Rusku. Uplatňuje se nejen ve šperkařství, kde slouží k výrobě korálků, přívěsků a dekorativních předmětů, ale také v průmyslu. Lithium získávané z lepidolitu je důležitou surovinou pro výrobu baterií, skla a keramiky.

Fuchsit

Fuchsit je zelená odrůda muskovitu bohatá na chrom. Právě přítomnost chromu mu dodává charakteristickou zelenou barvu, která se pohybuje od světle zelené až po syté smaragdové odstíny. Tento zelený kámen se vyskytuje především v metamorfovaných horninách a je známý svou hedvábnou strukturou a perleťovým leskem.

Na foto: fuchsit z Brazílie, cca 4 - 5 cm

Název minerálu pochází od německého mineraloga Johanna Nepomuka von Fuchse, který jej popsal v 19. století. Nejvýznamnější naleziště fuchsitu se nacházejí v Brazílii, Indii, Rusku a USA, ale lze ho nalézt i v dalších částech světa. Tento minerál se často objevuje i ve spojení s křemenem (avanturín) nebo rubínem (rubín ve fuchsitu), přičemž kombinace těchto kamenů vytváří esteticky působivé vzory.

Rubín ve fuchsitu

Je-li kolem rubínů modrý okraj (kyanit) jako na fotografii, můžete si být jisti, že se jedná o rubín ve fuchsitu, a ne rubín v zoisitu, jak je často uváděno.

Na foto: rubín ve fuchsitu.

Podívejte se naši nabídku slíd na prodej.