Vltavín, moldavit - tektit

Vltavín by neměl být řazen mezi minerály (nemá určitou krystalovou strukturu - je amorfní). Vzhledem k celosvětové oblíbenosti tohoto českého unikátu, jsem se rozhodl tento drahý kámen do našeho atlasu minerálů zařadit.

Vltavíny - Slavče

 

Popis a zařazení vltavínů

  • Skupina: organolity a jiné
  • Soustava: amorfní
  • Složení: křemičité sklo
  • Barva/vryp/propustnost: zelená / bílý / průsvitný
  • Štěpnost/lom/lesk: chybí / lasturnatý / skelný
  • Tvary/vzhled: kapkovitý, střípkovitý, nepravidelný se skulptací
  • Tvrdost/hustota: 5,5 - 6,5 / 1,0 - 1,1
  • Výskyt: řídký v třetihorních štěrcích

Vltavín (moldavit) je přírodní křemičité sklo - tektit (název pochází z řeckého "tektos" - tavený). Svým složením je nejblíže obsidiánu, který však obsahuje až 2% vody (vltavín i ostatní tektity jsou téměř bezvodé). Názvy tektitů jsou nejčastěji odvozeny od místa jejich výskytu. K nejslavnějším a nejdříve poznaným patří právě moldavity (vltavíny). Poprvé byly popsány J. Mayerem v r. 1787 a prvním nalezištěm byl Týn nad Vltavou. První zmínka o vltavínu z Moravy (z Kožichovic) pochází od dr. Františka Dvorského z Třebíče, píše o něm roku 1880 a 1883. K dalším světovým nálezům tektitů patří texaské bediasity a georgianity z USA, tektity Jihovýchodní Asie, Indonésie a Filipín (indočínity, javanity, billitonity, filipínity), z Austrálie (australity), z Pobřeží Slonoviny (angl. Ivory Coast, tzv. ivority). [4] Pouze jediný zatím známý tektit, který je průsvitný a nádherně zelený je náš vltavín. Jedná se tak o světový unikát.

Vltavíny na prodej najdete v e-shopu v kategorii: Vltavín

Jak vznikl název moldavit a vltavín

Lidé znali vltavíny již v době kamenné, kdy je používali k výrobě štípaných nástrojů. U nás pochází první zmínky o vltavínech z roku 1774, kdy hrabě František Josef Kinský nalezl u Týna nad Vltavou nazelenalé členité útvary, které nazval chrysolithy. O mnoho desetiletí později, roku 1836, odvodil správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze (nyní Národního muzea) F. X. M. Zippe pro tyto skla název moldavit (z německého Moldau – Vltava). Následovalo mnoho dohadů o tom, jak by se měly zvláštní skleněné útvary jmenovat, namátkou jmenujme třeba názvy jako moldawec, vltavec (patřící k "odrůdě bezvodých křemánů"). Až v roce 1891 při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze se v tisku objevil název vltavín. A roku 1900 navrhl rakouský geolog F. E. Suess zařadit vltavíny a další přírodní skla pod souborný název tektity. Cesta k současnému názvu tohoto fascinujícího přírodního skla, i k jeho zařazení, byla dovršena. [3]

Vznik vltavínů

Vznik tektitů se pokouší vysvětlit různé teorie. Dnes se odborníci nejvíce přiklánějí k teorii, podle které vznikly tektity přetavením pozemských hornin po dopadu velkého meteoritu, a vymrštěním této taveniny do velké vzdálenosti. Jihočeské vltavíny jsou v této souvislosti dávány do spojitosti s meteorickým kráterem Ries Kessel v Bavorsku. [1]
Celý kráter má oválný tvar připomínající šestiúhelník se zaoblenými tvary. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, která je v jeho západní části velmi dobře patrná. Průměr kráteru je 24 kilometrů. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr. Podobně jako u jiných míst dopadu není tento kráter v okolí jediný. 36 kilometrů na jihozápad se nalézá Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což svědčí o rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou na dvě, případně o vlétnutí dvou těles do atmosféry. [2]

Obr.1 Pádové pole zdroj: Vltavíny a tektity - jejich naleziště a vznik, S. Houzar)

Obr.1 pádové pole zdroj (Vltavíny a tektity - jejich naleziště a vznik, S. Houzar)

Předpokládá se dopad binárního asteroidu se složením chondritu (větší těleso se svým satelitem), a to rychlostí 20 km/s a pod úhlem asi 30º, který vyprodukoval asi 5 miliónů tun vltavínového materiálu (Artemieva et al. 2002). Výchozí křemičitý a jílovitý písek, pokrývající většinu tehdejšího miocénního povrchu v oblasti Riesu byl převážně společně s hmotou asteroidu za vysoké teploty vypařen. Pouze nepatrný zbytek sedimentů v zóně extrémního stlačení dal vzniknout vltavínové hmotě. Ta byla vystříknuta v několika proudech zhruba k V a během letu rozdělena na samostatná tělíska převážně kapkovitého tvaru. Po pádu těchto samostatných tělísek ve formě „vltavínového deště“ a jejich uložení v sedimentech začal probíhat proces jejich postupné destrukce geologickými procesy. A tak na dnešních nalezištích spočívá jen asi 1 % (řádově desítky tisíc tun) vzniklých vltavínů. Zbytek zcela podlehl samovolnému tříštění vlivem pnutí skloviny, devitrifikaci a posléze rozpuštění (Trnka a Houzar 2002).

Vladimír Vand - O původu tektitů a vltavínů, 2009

Obr. 2 Mapky citovány z práce Vladimír Vand - O původu tektitů a vltavínů, 2009

Výskyt vltavínů mimo oblast lokalit na Chebsku.

Obr. 3 výskytu vltavínů Mapka zobrazuje oblasti, ve kterých se vyskytují vltavíny, mimo lokalit na Chebsku

Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek, které jsou časté převážně u jihočeských vltavínů. Bublinky bývají drobné, a to řádově jen několik desetin milimetru, ale podařilo se objevit i bubliny přes 1 centimetr dlouhé. Tlak v těchto bublinách je až překvapivě nízký, a sice 19 až 25 krát nižší, než je tlak u hladiny moře, což vede k domněnce, že vltavíny vznikly v prostředí, kde panuje nižší tlak. U některých vltavínů jsou patrné stopy po průletu atmosférou v podobě aerodynamického zaoblení. [2]

Možné vysvětlení nižšího tlaku v bublinách uvnitř vltavínů jsem našel u Vladimíra Boušky v knize Přírodní skla: "Bubliny vltavínů mají nízký tlak plynů. Při dopadu obrovského meteoritu na povrch Země a při explozi se vytváří vakuová bublina ohromných rozměrů a při průletu takového tělesa vakuový tunel v atmosféře." [7]

Barva vltavínů

Vltavíny jsou proslulé svou krásnou barevností a rozdělují se do šesti základních odstínů: bledě zelená, světle zelená, lahvově zelená, olivově zelená, hnědá a jedovatě zelená. Jejich barevnost způsobují kationty železa, titanu a pravděpodobně také manganu. [3]

Dvoubarevné vltavíny

Vzácné jsou nálezy dvoubarevných vltavínů. Tyto vltavíny byly popsány např. Soukeníkem (1964), Bouškou (1965), Kingem a Bouškou (1968). Rozhraní obou barev je ve většině případů ostré a rozdílné části potvrzují jistou nehomogenitu. Ke vzniku dvoubarevných vltavínů došlo zřejmě kolizí za letu nehomogenního roje vltavínů, kdy jejich sklovina byla ještě v plastickém stavu, ale již měla téměř definitivní aerodynamický tvar. [6]

Dílčí pádová pole vltavínů dle barvy - jižní Čechy a jihozápadní Morava [8]

  1. Radomilická oblast v jižních Čechách (také Malovice, Malovičky, Malešice a Vodňany) - vltavíny jsou většinou bledě zelené nebo lahvově zelené (obojí 90%). Mají málo bublin a obsahují nejvíce SiO2 ze všech vltavínů.
  2. Ostatní naleziště vltavínů v jižních Čechách - vltavíny většinou (80%) lahvově zelené.
  3. Moravská naleziště - olivově zelené až hnědé (90%)

V moldavitech se od radomilických nálezů přes ostatní jihočeská naleziště směrem na Moravu zmenšuje poměr K2O/Na2O

Tvar, povrch, velikost vltavínů

Vltavíny mají rozmanitý tvar, povrch i velikost. Největší jihočeské vltavíny dosahují rozměrů až 12 cm a váhy přes 150 g. Nacházíme jak celotvary (vejčité, oválné, kapkovité aj.), tak i částečné úlomky a střípky. Nápadné je silné rozbrázdění povrchu vltavínů, tzv. skulptace. Kvalita vltavínů a jejich skulptace závisí na délce prodělaného vodního transportu. Z původních nepřeplavených vrstev mají vltavíny zachovalý skulptovaný povrch, naproti tomu vltavíny z druhotných, čtvrtohorních nalezišť, bývají obroušené, zaoblené a matné. Proto jsou mezi sběrateli nejoblíbenější vltavíny "kopané" z původních třetihorních sedimentů na rozdíl od vltavínů nacházených například v ornici. [1]

Strukturovanému povrchu vltavínu se odborně říká skulptace, jež je u každého kamene vltavínu rozdílná. Na některých vltavínech je výrazná a některých není téměř znatelná. Dlouho se předpokládalo, že skulptace byla na vltavínech vytvořena během letu, odmrštění meteoritem a tedy aerodynamickými vlivy. Postupem času se byly nalezeny důkazy, že za vrásčitý povrch můžou půdní kyseliny, které na vltavíny uložené v štěrkopíscích působily tisíce let.

Povrch vltavínů ze starších, minimálně přemístěných sedimentů, se vyznačuje sametovým a zvláště skelným leskem a hlubokými zářezy a jamkami (již zmíněná skulptace) a předurčuje je jako výjimečný drahý kámen. (Trnka a Houzar 2002).

Naše nabídka tektitů a meteoritů.

Syntetické vltavíny - padělky, napodobeniny

Ano, už i vltavíny mají své umělé napodobeniny. Stoupající zájem o vltavíny ve světě a tím rychle rostoucí cena zapříčila, že se můžeme setkat se syntetickými (uměle vyrobenými) vltavíny. Některé padělky jsou povedené některé ne. Jestliže je padělek zdařilý, nemá laik šanci ho rozeznat od vltavínu pravého. Gemologické metody to však umožňují a bezpečně padělky, nebo lahvové sklo ve špercích odliší. Nezbývá nám, máme-li pochybnosti, než se obrátit na odborníky. Některé sic malé, ale přece možnosti jak nenaletět podvodníkům popisuje RNDr. Radek Hanus, Ph.D. v knize: České a Moravské vltavíny (Granit, 2015)

Naleziště vltavínů

Naleziště jsou v pískovnách v Ločenicích, u Chlumu nad Malší nebo v cihelně v Besednici. Blízko Habří, Krasejovky, Dolních Chrášťan, Brusné, Radomilic, Záluží, Borovan. Na Moravě poblíž Slavice - Achtele, Kojetic, Štěpánovic, Slavětic, Mohelna.

Jihočeská naleziště vltavínů se táhnou v širokém pásu směru JV-SZ od Besednice přes Vrábči až k Netolicím a Vodňanům. Nejznámější lokality jsou Besednice, Ločenice, Slavče, Vrábče, Koroseky, Lhenice, Netolice a Radomilice. Vltavíny se však našly i na vzdálenějších místech, například u Veselí nad Lužnicí nebo Soběslavi.

Největší nalezený vltavín na území České republiky byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu.

Kam za vltavíny - muzea

Největší sbírka vltavínů je umístěna v Národním muzeu v Praze, další menší sbírky je možné zhlédnout v Moravském zemském muzeu v Brně, v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v lokálním muzeu v Týně nad Vltavou a také v muzeu Třebíči, kde je největší sbírka moravských vltavínů. Jediné muzeum věnované přímo vltavínům (a kosmickým impaktům) je v Českém Krumlově[1]

Vltavín, moldavit - Chlum

Vltavín, moldavit -Slavče

 

Zdroj:

[1] Jihočeský mineralogický klub http://www.mineraly.org/mineraly/?podle=abecedy&clanek=477  
[2] wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Vltav%C3%ADn  
[3] Národní muzeum http://muzeum3000.nm.cz/aktuality/moldawce-a-vltavce-tajemne-vltaviny-mely-mnoho-nazvu 
[4] Masarykova univerzita http://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js07/mineraly/materialy/pages/tektity.html 
[6][7][8]Přírodní skla - Vladimír Bouška a kolektiv str.166 [6] str.170 [7] str.165 [8] - zkráceno

Další zajímavé informace
Vltavíny a tektity - jejich naleziště a vznik, S. Houzar v pdf 
České a Moravské vltavíny (Granit, 2015) - Radek Hanus (kniha)
Vltavíny - otázky a odpovědi http://observatory.cz/static/vystavy/vltaviny/7-faq.php

Nabídka vltavínů na prodej: Prodejní galerie vltavínů

Zpět na seznam minerálů 

Vložit komentář

Jméno
Email ( email není zveřejněn )
Váš příspěvek
opiště kód
antispam
     Více informací
Copyright © www.malachit-obchod.cz, provozováno na systému tvorba e-shopu a pronájem e-shopu Shop5.cz

© www.malachit-obchod.cz

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.   Další informace