Glyptika, gema, intaglie a kamej

Pojmy glyptika, gema, intaglie a kamej se často zaměňují, každý z nich má však odlišný význam. Jaký je tedy mezi nimi rozdíl?

Glyptika

Glyptika (z řec. glyfein, rýt, dlabat) je specializovaný obor uměleckého rytí či řezání předmětů z tvrdých materiálů, zejména drahokamů a polodrahokamů, jako jsou achát, karneol či ametyst. Vedle minerálů, například mramoru nebo alabastru, se glyptika uplatňuje také na organických materiálech, jako je korál, gagát (černý lignit) nebo perleť. Glyptika má dlouhou tradici sahající až do starověku, kde hrála důležitou roli v užitém umění, náboženské symbolice i osobní identifikaci, například ve formě pečetních prstenů.

Na foto: Římský císař Caracalla, ametystová kamej s nápisem Petros a křížem přeřezaná na sv. Petra.

Řemeslník specializující se na glyptiku, tedy umělecké rytí a broušení drahých kamenů, se nazývá glyptik, brusič nebo řezáč. Tito odborníci se často dělí podle své specializace – například na sochaře, kteří zpracovávají drahé kameny do podoby malých plastik, na brusiče nádobí či náčiní, kteří vytvářejí luxusní předměty denní potřeby, nebo na brusiče gem, kteří se zaměřují na intaglie a kameje. Zvláštní kategorií jsou mozaicisté, kteří vytvářejí tzv. florentskou mozaiku – složité obrazy sestavené z různobarevných polodrahokamů. Tato technika vyžaduje mimořádnou přesnost a estetické cítění, protože jednotlivé kousky kamene musí být pečlivě vybírány a broušeny tak, aby dokonale zapadly do celkové kompozice.

Gema

Gema (z latinského gemma) je obecné označení pro drobnou rytinu nebo plastiku, nejčastěji v podobě intaglie (zápichového reliéfu) či kameje (vystupujícího reliéfu), vytvořenou ve tvrdém materiálu. Nejčastěji se jedná o drahé nebo polodrahé kameny, jako je achát, karneol, onyx nebo sardonyx, případně o sklo, které se ve starověku často používalo jako levnější náhražka. Gemy měly nejen dekorativní funkci, ale často sloužily i jako osobní pečetidla, amulety nebo symboly moci a postavení.

Intaglie

Intaglie (latinsky intaglio) je gemma s motivem vybroušeným do hloubky, tedy v negativu, aby bylo možné jej otiskovat. Intaglie se zasazují do pečetidel a pečetních prstenů – signetů. Obsahuje-li intaglie nápis, bývá stranově obrácený, aby byl v otisku čitelný.

Na foto: Císařovna Julia Augusta, křišťálová intaglie druhotně užitá na relikviáři se safírovými intagliemi, z opatství Saint Dennis, Paříž. Autor: Euodos (graveur) – Clio20 CC BY-SA 2.5

Nejčastěji se na intaglie používá průsvitný nebo průhledný nerost, většinou drahý kámen jako jsou odrůdy křemeneː křišťál, záhněda a karneol, dále almandin, ametyst, safír, zelený olivín, vltavín či smaragd. Jindy je vyhledáván neprůsvitný tj. opakní drahokam více barevných vrstev, např. onyx, sardonyx, karneolachát, proužkový achát, zelený prasem s červenými tečkami, žíhaný jaspis, mramor či černý gagát.

Na foto: Krab, achátová intaglie a její sádrový odlitek, Řím 1.-3.století Autor: Sailko CC BY-SA 4.0

Kamej

Kamej je druh gemy, která se vyznačuje vypuklým, tedy pozitivně řezaným reliéfem. Jedná se v podstatě o drobnou plastiku – miniaturu basreliéfu, která je často velmi detailně propracovaná. Kameje bývají vyřezávány do drahokamů s vrstevnatou strukturou, čímž vzniká kontrast mezi jednotlivými částmi motivu a pozadím. Tento efekt se obvykle dosahuje využitím různobarevných vrstev minerálů, jako jsou například proužkovaný achát, černo-bílý onyx, černo-hnědo-červeno-bílý sardonyx nebo některé odrůdy turmalínu. Díky této technice může být zobrazení mimořádně plastické a vizuálně výrazné

Na fotografii: Historická achátová kamej s vyobrazením afrického krále v bočním portrétním pohledu. (zdroj obrázku) CC BY 2.5